V minulém čase nepíšu proto, že by se mi ten sen splnil. Píšu to spíš proto, že mě to spíš přešlo a bylo mi to trochu zprotiveno. Když jsem udělala první kolo přijímacího řízení (byla sem hodně těsně u bodové hranice - opět, akorát loni to bylo na druhou stranu), měla jsem radost. I když jsem si nebyla jistá, že bych opustila současnou školu. Ale vždycky jsem se tam dostat chtěla a mohla jsem si tím splnit alespoň nějaký ten sen.
Důležité je zmínit, že už v prvním kole při testu jsem si připadala jako z jiné planety. Některá jména jsem viděla poprvé a odcházela s pocitem, že tohle fakt není pro mě. Ale vyšlo to. A tak jsem se ráno trmácela přes půl Prahy, vyfintěná v nepohodlné sukni a botech, ve který mě bolely nohy, abych jim vytřela zrak svým šarmem a znalostmi.
Více než dvě hodiny jsem i s bolavou nohou stála před strašidelně bílými dveřmi s dalšími jedenácti lidmi, co měli stejný cíl. Byla jsem na řadě čtvrtá. A když po hodině a půl odešli první tři, chtěla jsem to mít za sebou. Porota si ale raději udělala pauzu a já tam šla dost nevrlá.
A nevrlá jsem i odešla. Nechci všechnu vinu házet na komisi. Můžu si za to sama, protože jsem se mohla víc připravit. Co mě ale zarazilo, byl jejich přístup. Nejvíce se jich dotklo, že nečtu současné české autory. No a? Vždycky jsem si myslela, že to je má věc, co čtu. A ano, nic moc mi současná česká literatura neříká. A když jsem zmínila jméno, zase to nic neříkalo jim.
To byl hlavní kámen úrazu. S klidem na duši můžu říct, že mám jistý přehled. Ale v jiných vodách. Nejvíc mě zamrzelo, že zrovna za motivaci jsem měla mizerně málo bodů. Opravdu hodně málo. A ani za boha nevím, co jsem jim tak špatného řekla. U druhé části, kdy se měl ověřit můj NEpřehled v aktuálním dění jsem totálně pohořela. Vím to, protože bych jim po předchozí ždímačce nedokázala říct ani jak se jmenuju. A pořád jsem tam dostala o dost bodů víc, než za věci, co jsem opravdu věděla.
A nakonec mi nezbylo než odejít s úsměvem na rtech, s pocitem, že jsem totální idiot a radostí, že nemusím řešit, jestli budu přecházet na jinou školu. A taky jsem si říkala, kde v Matrixu se asi stala chyba.
A nevrlá jsem i odešla. Nechci všechnu vinu házet na komisi. Můžu si za to sama, protože jsem se mohla víc připravit. Co mě ale zarazilo, byl jejich přístup. Nejvíce se jich dotklo, že nečtu současné české autory. No a? Vždycky jsem si myslela, že to je má věc, co čtu. A ano, nic moc mi současná česká literatura neříká. A když jsem zmínila jméno, zase to nic neříkalo jim.
To byl hlavní kámen úrazu. S klidem na duši můžu říct, že mám jistý přehled. Ale v jiných vodách. Nejvíc mě zamrzelo, že zrovna za motivaci jsem měla mizerně málo bodů. Opravdu hodně málo. A ani za boha nevím, co jsem jim tak špatného řekla. U druhé části, kdy se měl ověřit můj NEpřehled v aktuálním dění jsem totálně pohořela. Vím to, protože bych jim po předchozí ždímačce nedokázala říct ani jak se jmenuju. A pořád jsem tam dostala o dost bodů víc, než za věci, co jsem opravdu věděla.
A nakonec mi nezbylo než odejít s úsměvem na rtech, s pocitem, že jsem totální idiot a radostí, že nemusím řešit, jestli budu přecházet na jinou školu. A taky jsem si říkala, kde v Matrixu se asi stala chyba.
Žádné komentáře:
Okomentovat