Ahoj, jmenuji se Jimmy. Jsem čtyřměsíční štěně jorkšírského teriéra. Původně pocházím z Panenských Břežan, ale nakonec se mě ujala jedna fajnová rodina v Prahy, co tam má chatu. Bydlím s nimi dva měsíce a už konečně začínají chápat moje pravidla.
Naštěstí tihle lidé nejsou moc natvrdlí. Trvalo jim to pouze tři dny, než pochopili, že nebudu spát na zemi jako nějaký pes. Nejsem totiž žádný hlupák a vím, že nejlepší je to v posteli a navíc na polštáři. Brzy jim došlo i to, že maso s rýží nebudu jíst studené, ale teplé. Že mám pelíšek raději na kousání a také, že by mi měli z něčeho vytvořit schody na sedačku, protože tam ještě nevyskočím. Ale pořád tápou v tom, že rozhodně nebudu čůrat tam, kam chtějí oni.
Jsem osobnost. Většinou moc dobře chápu, co očekávají, že bych měl dělat. A ještě lépe vím, co dělat nesmím. Ale když už lidé používají tak rádi sousloví "život je pes", mohli by si alespoň vyzkoušet, jaký je "život se psem". Ne, pokojové květiny mi nic neudělaly a ano, musím ty listy okusovat, stejně jich mají ještě dost. Stejně jako mají moc hlíny v květináčích. Občas uvažuji nad tím, jak se ti lidi dokáží postarat o sebe, když pořádně nezvládají péči ani o kytky? A co hůř, jak se dokážou postarat o mě?
Výhodou je, že jsem mi všechno projde, protože jsem považován za ultra roztomilého. Může za to nejenom můj rozčepýření kukuč, ale taky má image vítacího pejska, který hází záda a nechává se drbat na břiše za každé příležitosti. A to klidně i když člověčenstvo vyjde ven z koupelny. Roztomilost prostě hýbe světem.
Žádné komentáře:
Okomentovat